POŘÁD STEJNÉ, PŘESTO JINÉ.

16. prosince 2009 v 16:29 | wild* |  Diary
včera to bylo přesně osmnáct let, co jsem na světě:)
nic mi nepřijde jiné, odlišné. všechno je stejné. možná tedy až na to, že jsem se stala plnoletou.
zatím jsem dostala pár dárků a tak, oslavy začnou probíhat od víkendu.
co víc k tomu říct.
:)

co ten nadpis?
já to nezmínila, ale od neděle je konec.
prostě mi to řekl na icku, jen tak, dvěma slovy.
nebrečela jsem.proč?
nepřijde mi,že to myslel vážně.znám ho.dělá to proto,abychom se už vzájemně netrápili.aby se to už nikdy nestalo znova.
kdyby to totiž udělal protože by to doopravdy bylo pryč,neřekl by to dvěma slovy.
na to ho až moc znám.
a možná ani proto jsem nebrečela.
něco se ve mně zlomilo.měla jsem chuť napsat, že ho nenávidím.
měla jsem chuť říct mu všecko,mít ironické štiplavé poznámky.
vyčítat mu.
ale ne křičet, ne dělat scény.
v klidu.
bez slz.
něco se ve mně zlomilo.a napadlo mně cosi fakt hnusného.
promyšleného, zákeřného.
něco se ve mně zlomilo.to něco.a zlomil mně on.a on teď může za to, co se ze mně stalo.
jelikož tím co udělal ve mně probudil moje potlačované já.
moje já, které nezná moc lidí.jen ti nejbližší.někdo ho má rád,někdo nenávidí.
každopádně teď můžu ostatním přijít stejná, uvnitř je to jinak.a.já cítím,že se to začne projevovat...

a to, že mi včera napsal přání k narozeninám nezmění nic na tom, co chci udělat.
protože tentokrát nebudu já ta hodná, už ne..
 

Další články


Kam dál

Reklama